Informace o návštěvě výstavy – žáci VO

V krásné, zářijové úterý proběhla výuka výtvarného oboru pod vedením MgA. Radky Müllerové Ph.D. na výstavě Regionálního muzea v Teplicích:

SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZA VLÁDY LUCEMBURKŮ
Výstava k 700. výročí narození Karla IV.
Úvodní, komentovanou prohlídkou jedinečné výstavy uměleckých děl, uměleckořemeslných artefaktů a kulturně-historických a archivních dokumentů, spojených s vládou Lucemburků v severozápadních Čechách ze sbírek muzeí a galerií Ústeckého kraje, majetku římskokatolické církve, Státního oblastního archivu v Litoměřicích a Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, kterou pořádá Ústecký kraj, nás provedla Mgr. Eva Klášterková.

Velmi pěkně a se srozumitelným historickým zařazením nám paní Mgr. Klášterková vysvětlila základní pojmy středověkého umění a celý koncept výstavního projektu. Pochopili jsme skutečnou vyjímečnost a nechali se unášet krásou 700 let starých, dřevěných soch. Perfektně a nadobro v nás utkvěla nádhera regionálních, překrásných MADON (zobrazení Panny Marie s malým Ježíškem), jejich šťastný úsměv a oslava mateřské lásky. Zároveň jsme vcítěně pozorovali truchlící a smutnou Marii v zobrazení PIETY (Panna Marie s mrtvým Ježíšem sejmutým z kříže v náručí).

ěli nablízku tak, že ani v církevních památkách bychom se k nim blíže nedostali. Jedinečná šance, pozorovat sochařskou práci a vnímat výrazy historických soch, bylo pro nás nesmírně vzácné a plně jsme hltali každý okamžik, který jsme se snažili studijně zaznamena

Ve studijní kresbě jsme se naučili měřit poměry lidského těla, používat klasickou techniku měření – „VISOVÁNÍ“.

Jedním z nejdůležitějších pravidel je získat správný poměr délek předmětu, tak aby nebyl na papíře příliš široký nebo vysoký i přesto, že středověká sochařská práce je vertikálně (směrem vzhůru) protažená, bylo pro nás velmi poučné pozorovat poměry figur a jejich výrazy. Nejpoužívanější pomůckou je tzv. visování, které se dělá se tak, že vezmeme do ruky tužku (podle obrázku, malíři na to někdy mají i speciální „tyčinky“) a pokud měříme horizontální poměr délky, držíme jí souběžně s očima, pokud vertikální poměr délky, tak kolmo. Je naprosto nutné, aby vzdálenost tužky a předmětu zůstala stejná. Proto nezapomínáme být při měření napřímení, ruku nataženou (nesmíme pokrčit) a všechny délky měříme ze stejného místa.

http://www.tutoriarts.cz/zaklady-kresleni-2-dil-jak-zacit-kresbu-981 

Celkově se nám výstava a celá instalace ohromně líbila, vznikly kresby na kterých budeme dál pracovat a kdo ví, na co všechno se na stejném místě – v Jízdárně teplického muzea můžete těšit na naší připravované Vánoční výstavě ZUŠ Teplice. Rozhodně neváhejte a přijďte se mrknout! Těšíme se na Vás a děkujeme za přízeň.

autor článku: Radka Müllerová 

Více zde: http://www.zusteplice.cz/news/informace-o-navsteve-vystavy-zaci-vo/

ZUŠ Teplice má 90 let!


12.10. 16 08:05
Řádně otřepané úsloví praví, že co Čech, to muzikant. Se skutečností tohle rčení už mnoho společného nemá, ale možná by se dalo trochu upravit: Co Čech, to žák hudební školy. Hudební vzdělávání má v naší zemi velmi dlouhou tradici, a zatím co jiné tradice berou za své, tato pořád trvá. Stále je dost a dost dětí, které chodí „na klavír“ nebo „do houslí.“ Důkazem toho je i Základní umělecká škola v Teplicích, která slaví už 90 let od založení a do starého železa se ani náhodou nechystá.

Krátký výlet do historie

V devadesátém roce svého trvání je teplická zuška úctyhodnou institucí, která vzdělává bezmála devět stovek uměnímilovných žáků, jimž se věnuje 45 učitelů. Její začátky byly ale daleko skromnější. Když 1. listopadu 1926 zahájila první školní rok, neměla ani vlastní budovu. Učilo se na dívčí měšťanské škole a ve škole na Metelkově náměstí. I přes respekt budící název Hudební škola Viléma Kurze byla z počátku vzdělávací nabídka této školy celkem chudá. Vyučoval se tu jen klavír a housle a výuku zajišťovali pouze dva pedagogové. Jedním z nich byl zakladatel školy Alois Sarauer, který zároveň působil jako inspektor hudebních škol na severu Čech. Sarauer je ale známý především jako významný hudební pedagog a autor Klavírní školy pro začátečníky. Po odtržení Sudet v roce 1938 byla činnost školy ukončena. Obnovila se v roce 1945, kdy škola také získala vlastní budovu. Dům v Chelčického ulici, který původně patřil německé evangelické církvi, kde sídlí dodnes. V roce 1961 byly hudební školy v Československu přeměny na lidové školy umění, jak se tehdy říkávalo: lidušky. Změna nespočívala jen v názvu. Ve školách se vedle hudby nově vyučoval také tanec, výtvarné umění a literárně dramatický obor. I teplická škola touto změnou prošla a v roce 1962 otevřela nové výtvarné oddělení pod vedením Vladimíra Šavla st., následoval taneční obor a literárně dramatický, o který ale nebyl valný zájem a nakonec byl v 90. letech zrušen úplně. Velkou změnu pak přinesl rok 1990, kdy byl liduškám navrácen školský statut a staly se z nich zušky. I teplická škola od té doby nese název Základní umělecká škola.

Víc talentů než místa

Jenže, co je po jméně. Důležité je, že škola existuje a že je o ni zájem. „Zejména v posledním desetiletí zájem dětí vzrostl. Je tak velký, že převyšuje kapacitu školy. Zatímco dříve jsme do nehudebních oborů přijímali děti jen na základě jejich zájmu, dnes už ve všech třech zřizovaných oborech-hudebním, výtvarném i tanečním, posuzujeme v rámci zápisu jejich talent a přijímáme jen ty, které mají k vybranému oboru dispozice a i tak se na všechny talentované děti místo prostě nedostane,“ říká ředitelka umělecké školy Jiřina Němcová, která v jejím čele stojí už 26 let. Oproti minulosti prý stoupl zájem o výtvarný obor, v hudebním oboru je zase čím dál tím oblíbenější zpěv a samozřejmě elektronické nástroje. Nejžádanější klavír a kytaru ale prý zatím neohrožují. Co je dnešním i někdejším žákům školy prý společné, je chuť a šikovnost. „A to navzdory tomu, že dnes se děti ve volném čase věnují více aktivitám, než dříve. Lákadel je mnoho, ale děti o nás mají stejně zájem a věnují se škole se zápalem,“ doplňuje Jiřina Němcová.

Teplická umělecká škola jako start k profesionální kariéře

Mnozí ze zmiňovaných šikovných žáků teplické umělecké školy zúročili dovednosti získané ve škole i ve své pracovní kariéře. V první řadě celá řada těch, kteří dnes na ZUŠ učí, byli v dětství jejími žáky. Jen namátkou třeba učitelky klavíru Jaroslava Wernerová, Alena Hejdová a Markéta Loskotová, flétnista Přemysl Chaloupka nebo výtvarnice Radka Müllerová a Milada Linhartová. Někdejší žáky teplické umělecké školy byste našli v Severočeské filharmonii, ale i v jiných tělesech, která se věnují hudbě vážné i „nevážné“, a to včetně zahraničí. Teplická škola se ale může pochlubit i obecněji známými žáky. Na housle se tu čil hrát jazzový houslista a herec Martin Zbrožek a výtvarný obor navštěvoval osobitý výtvarník Martin Velíšek, který například výtvarně spolupracoval na animovaných filmech podle knihy Jana Wericha Fimfárum. Žáci školy se také vždy dobře umisťovali na nejrůznějších soutěžích. V současnosti se škola může chlubit například mladou klavíristkou Sofií Popovou, která na soutěžích sbírá ceny jako houby. Teplická zuška své žáky také připravuje na talentové zkoušky na umělecké školy a nezřídka s úspěchem. „Vloni se například dařilo našim výtvarníkům. Hned několika z nich se podařilo dostat na architekturu, další byli přijati na AVU, na ústecký FUD a podobně,“ vypočítává ředitelka školy. Zároveň ale dodává, že i když je škola pyšná na své úspěšné absolventy, jejím posláním je především výchova amatérských hudebníků, tanečníků nebo výtvarníků: „Pomáháme dětem orientovat se v široké škále umění. Vychováváme z nich budoucí vnímavé návštěvníky koncertů a výstav. Zároveň je vedeme ke smyslu pro povinnost, sebeovládání, zodpovědnosti a umění překonat sám sebe, což jsou schopnosti, které se dají uplatnit i jinde, než v umění.“

Připomenutí devadesátky

Ale zpátky k devadesátému výročí. Škola si ho připomene hned několika akcemi. V první řadě slavnostním koncertem 20. listopadu v Domě kultury, kde se představí všechny soubory, orchestry a sbory školy a vystoupí i partnerské školy. Jednotlivá hudební oddělení pak uspořádají ještě své vlastní koncerty, na kterých zahrají i bývalí žáci. Výtvarníci budou mít během prosince velkou výstavu v teplickém zámku a připomenutí výročí zakončí lednový Společný koncert žáků a učitelů a vystoupení tanečníků. A co chystá škola do stovky? Plánů a přání je hodně. Škola trpí nedostatkem místa a tak se kromě budovy v Chelčického ulici učí také v budovách obchodní akademie a konzervatoře. Proto by si v první řadě přála konečně zrealizovat dlouho plánovanou půdní vestavbu, kde by vznikly další učebny a zkušebna pro orchestry. Snad to do té jubilejní stovky stihne.

Článek je převzatý z říjnového vydání měsíčníku REGIO.

Soutěž v Orlové

Moc jsem se těšila, až pojedeme do Orlové, až jsem se dočkala. Musím přiznat, že jsme jeli po dlouhé době vlakem. Takže to pro nás byl velký zážitek.

Byla tam dost velká konkurence, byly tam soubory které měli opravdu dobré skladby. Skladby se nám líbily od komořin po moderny. Někdy do budoucna bych si chtěla pořídit mimo mou dřevěnou sopránku také dřevěnou Altovou flétnu. Na soutěži jsem si pořídila nádherný červený obal od spolčnosti Hudební Obaly. Všem doporučuji si ho pořídit. Je to moc super! Je prostorný, nepromokavý a dá se dát jednoduše přes rameno. Nejlepší je výběr nádherných barev.

Po příjezdu jsme byli ubytováni: Na studentských kolejích v Karviné. Vyspali jsme se dobře, a ráno nás čekala samotná soutěž. Sál byl malý, ale hrálo se nám dobře.  Nakonec jsme se umístily na krásném 2. místě. Jsme všichni moc rádi, že jsme to zvládli, a že jsme jeli na tak daleký výlet s naší úžasnou paní učitelkou Maruškou Vencourovou.

A děkujeme úžasné  a hodné porotě

Děkujeme vám.

sepsala: Adéla Linhartová

Výtvarná exkurze do Prahy

V úterý 22. března jsme spolu se ZUŠ Dubí podnikli výlet do Prahy. Čekalo nás brzké ranní vstávání, protože vlak nám z nádraží jel už v 6:51hodin. Všichni jsme se nalodili do rychlíku a vydali se směr Praha.

Tam jsme dorazili asi v půl deváté a vydali se do centra. Prošli jsme kolem budovy Národního muzea, prohlédli si sochu Sv. Václava od V. Myslbeka a sešli dolů po Václavském náměstí. Obdivovali jsme krásné secesní a funkcionalistické domy kolem. Viděli jsme např. hotel Praha, Zlatou korunu, starou secesní lékárnu a další.

Potom jsme došli na Staroměstské náměstí, kde se zrovna vše připravovalo na velikonoční trhy. Prohlédli jsme si radnici, barokní kostel Sv. Mikuláše, dali si svačinu u sochy Jana Husa, pomazlili se u toho s živými zvířaty – kozami, jehňátky, oslíkem a poníkem. Nakonec jsme v 10 hodin shlédli představení orloje.

Pak už jsme se vydali do Městské knihovny. Nejdříve jsme se ohřáli a znovu posilnili v suterénu a nakonec jsme vyšplhali do posledního patra do galerie na výstavu paní Květy Pacovské. Tam se dětí ujali studenti PF UJEP, kteří si pro ně připravili moc pěkný program a provedli je krásnou výstavou.

Dokonce jsme měli takové štěstí, že se tam objevila sama autorka a děti pozdravila a vyfotografovala se s nimi.

Výstava byla krásná, barevná, zajímavá a moc jsme si ji všichni užili.

Po výstavě jsme se prošli po Karlově mostě na Malou Stranu. Poobědvali jsme na dětském hřišti hned pod Karlovým mostem.

Na Malostranském náměstí jsme se vydali do Malostranské besedy na kouzelnou výstavu Zahrada Jiřího Trnky. Tam už si všichni jen hráli a užívali si pohádkovou atmosféru.

Po tolika kulturních zážitcích se děti odměnily voňavými trdelníky a už jsme pospíchali na vlak. Na zpáteční cestě na nádraží nás všechny už strašně bolely nohy, ale museli jsme to vydržet, abychom nezmeškali vlak v půl páté. Stihli jsme to těsně. Ještě jednou jsme museli pospíchat při přestupování v Ústí nad Labem, ale i přes zaseknutý batoh při vystupování jsme i toto zvládli.

Chtěla bych moc pochválit všechny děti za vzorné chování a doufám, že si to všichni užili a těším se na další výlet za kulturou.

Milada Linhartová, učitelka VO.